Strachy, obavy, úzkosti

Domluvil jsem se zajímavým autorem, že občas přispěje na můj blog. Chce na mém blogu vystupovat anonynmně, pod pseudonymem "pp". Dlouhodobě přispívá do psychiatrického časopisu Posel, který je ovšem určen pouze odborné psychiatrické veřejnosti. Jeho zájem mne osobně motivuje k tomu, abych se svému blogu začal více věnovat. Zde přináším jeho první článek - zamyšlení nad lidských strachem:


Strachy, obavy, úzkosti

Mohou být dlouhodobé, všestravující, existenciální a mohou se dotýkat všech oblastí života - od nepřišitého poutka po strach či úzkost z nemoci, ze smrti.

Obavy jsou jakýmsi minimem pocitu strachu. Obvykle na rozdíl od strachu a úzkosti nebývají tak často patologické.

Je normální, že pocit strachu ze smrti, který provází člověka od dětství s přibývajícím věkem většinou ustupuje.

Strach z nemoci, pokud je člověk dlouhodobě nemocen může nabýt velkých rozměrů.

Strach z lidí, bez rozlišování, většinou vyplývá z toho, že pocit ublížování od lidí překročil subjektivně snesitelnou mez.

Ze strachu člověk naopak uniká do různých forem vytržení k pozitivním hodnotám – k radosti, lásce, kráse, k vytržení mystickému. Ale nemusí samozřejmě jít o souvislost. Ale přesto čím větší bývá strach či úzkost, tím větší může být mimosmyslové vnímání a vytržení jako positivní reakce na negativní pocity či déletrvající neblahý stav.

Existenciální úzkost se dostavuje mnohdy bez evidentních příčin, někdy má naopak příčiny zcela konkrétní.

Reakce na strach, úzkost, obavy bývá nejrůznější. Od vědomého či podvědomého potlačení, přes úniky do opačných pólů psychického prožívání až po dlouhodobé pohroužení do těchto pocitů.

Člověk prázdný, r.s.p. necitelný může tyto pocity vědomě vyhledávat, což se děje ve sledování v masové zábavě u pokleslých uměleckých děl. Ovšem pokud se člověka začne strach, úzkost, obavy bezprostředně dotýkat existenčně, začne se instinktivně, podvědomě či racionálně bránit.

S trvalým pocitem strachu, aniž by člověk nějak nestrádal se prakticky nedá žít.

S těmito afekty souvisí nejtypičtější česká vlastnost – tj. opatrnost. Člověk opatrný se snaží předcházet negativním následkům své činnosti.

Pohroužení se do stálého pocitu strachu může mít z dlouhodobého hlediska pro psychiku a život člověka katastrofální následky. Zamezuje bezprostřednímu prožívání, ochromuje aktivitu, paralyzuje život. Strach je schopen člověka ovládnout cele.

Je otázka, zda lze žít úplně beze strachu. Souvisí to totiž s pudem sebezáchovy. S bojem o přežití, kde má strach své kladné místo.

Pokud strach paralyzuje tak, že brání rozumu fungovat a normálně citově prožívat, měli bychom zvážit své další kroky. Zůstat v zajetí celoživotního strachu je kontraproduktivní.

Otázka po strachu a z čeho, může mít často odpověď – strach ze sebe sama.

pp, Esej č. 82, 18.1. 2009